Kdo někdy bydlel v pronájmu, už se asi setkal s tím, že musel na začátku složit kauci. V zákonech se jí říká „jistota“. Na rozdíl od výše nájmu nebo popisu bytu ale v nájemní smlouvě být nemusí. I tak ji ale dnes najdeme skoro ve všech smlouvách – prostě se to bere jako samozřejmost. Dává to smysl, protože když je velká poptávka po bydlení, najde se i víc lidí, kteří můžou být problémoví, a kauce pomáhá majiteli mít nějakou pojistku.
Kauce je tedy částka, kterou nájemce složí pronajímateli jako zálohu – na to, že bude platit nájem včas a dodrží, co má. Může jít třeba o nedoplatky za vodu, elektřinu nebo o škody, které nájemce způsobí. Takže jde vlastně o způsob, jak si pronajímatel pojistí, že nepřijde o peníze.
Výše úroků přitom může být až překvapivě vysoká. Pokud budeme pro příklad počítat s průměrným měsíčním nájmem 20.000 Kč, může pronajímatel požadovat jistotu až ve výši 60.000 Kč. Obvyklý úrok požadovaný za úvěr může být mezi 5-15 % ročně. Pokud bychom počítali s 10 % ročně, jedná se o roční výši úroků 6.000 Kč. Což není zanedbatelná částka. Nejlepší tedy je, když si nájemce s pronajímatelem rovnou domluví konkrétní výši úroku už při podpisu smlouvy.
Jediný případ, kdy může být úrok nižší, je tehdy, když si nájemce a pronajímatel výslovně domluví, že se kauce uloží na spořicí účet a pronajímatel s ní nebude nijak manipulovat po dobu nájmu. Pak dává smysl, že výnos nebude vysoký, ale je to fér.
Po ukončení nájmu má pronajímatel dvě možnosti:
Důležité zmínit: když se strhne něco z kauce, měl by to pronajímatel dobře zdokumentovat – ideálně mít fotky bytu na začátku i na konci, aby bylo jasné, jestli škoda opravdu vznikla. Pokud totiž dojde na spor, důkazní břemeno je na pronajímateli – on musí prokázat, že škoda byla a kdo ji způsobil.
A kdyby se stalo, že pronajímatel s vrácením kauce otálí? Nájemce má právo žádat nejen úroky z jistoty, ale i zákonné úroky z prodlení.
Zdroj: arkcr.cz
